Pozoun je aerofon, který patří do skupiny dechových žesťových nástrojů.Pozoun je jedním z nejstarších nástrojů vyrobených z kovu. První doložená správa o využití nástroje se pochází z 15 století. V  období baroka byl pozoun využíván jako sólový nástroj, později v Klasicismu jeho využití pokleslo. Návrat pak nastal v období romantismu. Pozoun se používá nejen v orchestrech, ale i v komorní hudbě, jazzu, dechové i populární hudbě. Existovalo mnoho druhů pozounů. Trubice pozounu se skládá ze dvou zasunutelných pohyblivých dílů ve tvaru U: za prvé hlavní trubice ( ozvučník) a ze dvou paralelních trubic spojených příčkou a za druhé  pohyblivé trubice (snižce). Neodmyslitelnou součástí pozounu je samozřejmě nátrubek.

typy pozounů

mezi nejpoužívanější typy patří pozoun snižcový -možnost zasunutí a vysunutí snižce umožňuje hráči plynulé prodloužení a zkrácení trubice, tím mění délku nástroje a zároveň výšku tónu. Pozounu s mechanickými ventily se říká trombon. Místo snižce je opatřen ventily (podobně jako u trubky). Hra na tento nástroj je pochopitelně snažší, ale přitom je ochuzena o některé melodické prvky a ozdoby např. glissando.existovaly diskantové,altové, tenorové  basové a kontrabasové. Dnes se používají jen pozouny tenorové ,altové, a basové.

rozsah

Pozoun se notuje v basovém klíči  a tónový rozsah nejběžněji používaného tenorového pozounu je E g2. Basový zní o kvartu níž a altový o kvintu výš.

tvoření tónu

Zvuk vzniká chvěním rtů na nátrubku ,jeho přenesením na vzduchový sloupec uvnitř nástroje a vlastně se tak rozrezonuje celý nástroj